Prosinec 2006

Kulturistika

9. prosince 2006 v 14:10 | SpawnnS |  něco o mě
Jelikož jsem sám aktivním sportovcem, závodím a myslím, že nějaké zkušenosti určitě mám, rád bych zde vyjádřil svůj názor, pohled na danou problematiku. Již několik let se věnuji aktivně kulturistice a to i na poli závodním. Když jsem začínal cvičit, tak jsem nepoužíval žádné potravinové doplňky a nedělal si hlavu ani se stravováním. Postupem času jsem však přišel nato, že abych se zlepšoval, musím pro to udělat mnohem víc než jen chodit do posilovny. Seznámil jsem se s jedním vynikajícím člověkem, který mi veškeré tyto otázky pomohl objasnit, poradil mi se sestavováním, tréninkem a životosprávou. Během pár týdnu jsem poznal výsledky a pochopil, že nestačí jíst 3x denně rohlíky se salámem, ale že si musím v jídle pečlivě vybírat. Aby tělo mohlo růst potřebuje dostatečný a pravidelný přísun živin. Svou stravu jsem upravil na 5 jídel za den, které zejména obsahovaly rýži, maso , vejce a také mléko. Pochopil jsem, že nikdo nebude mít doma čas mi několikrát denně chystat jídlo, a tak jsem se naučil vařit sám. První výtvory nebyly zrovna nejchutnější, ale postupem času se to začalo zlepšovat a dalo se to jíst. Na mém těle začínalo být vidět, že sportuji a měl jsem z toho radost. Stanovil jsem si nějaký cíl a jakmile jsem ho dosáhl, tak jsem byl spokojený, ale zároveň jsem chtěl být zase o něco lepší. Tak jsem vesele trénoval, a rozhodl se zkusit svou první soutěž a věděl, že to bude asi to co mě bude opravdu bavit a naplňovat. Zkusil jsem první potravinové doplňky, ale účinek nebyl tak výrazný jak sliboval výrobce na letáku. Nebyl ze mne žádný svalnatý kulturista. Nicméně mě to neodradilo a trénoval jsem dál a bavilo mě to čímdál tím víc. Mnoho lidí má za to, že ten kdo chodí do posilovny je hlupák a namyšlenec. V minulosti měli lidé kulturisty za gaye a narcisty. Nejvíce mě dokáží pobavit mladé dívky které přijdou do posilovny s tím, že by chtěli zhubnout nějaké to kilo, ale v žádném případě nechtějí přibrat žádné svaly. Mají obavy z toho že by vypadaly jako ty americké kulturistky, které v televizi tak rádi ukazují. Všechny bych chtěl ubezpečit, že nemusí mít žádný strach. Pro ženu je mnohem težší přibrat svalovou hmotu než pro muže. Je to obrovská dřina a velké odříkání, o kterém nemůže mít žádný laik ani ponětí.
Rád bych se zde také zmínil o tom co to vlastně je kulturistická příprava na závody. Tento sport není jako cyklistika, nebo atletika, že jezdíte po mnoha a mnoha soutěžích, závodíte mnohdy se stovkou protivníku. V kulturistice se člověk nachystá na jeden vrchol své formy jednou maximálně 2x do roka. Na podiu nestojí 60závodníků, ale sedm nebo deset. Neznamená to však to že by tam nebyla vůbec žádná konkurence, což mnozí usuzují toho že je tam tak málo lidí. Jsou to ti nejlepší, kteří to dokázali a vydrželi celou tu náročnou přípravu až do konce. Mám několik kamarádů, kteří to chtěli také zkusit, ale vzdali to hned zkraje jakmile šli do diety, nebo pár týdnů před soutěží. Aby se mohl kulturista připravit na soutěž, tak to je otázka nejméně půl roku tvrdé přípravy. Nemyslete si, že předtím nic nedělal a necvičil. U každého je to individuální a já bych zde rád nastínil tu svou.
Rozdělil bych ji do dvou fází, ta první objemová - zde se snažím přibrat co nejvíce svalové hmoty. Ta druhá - dieta kde je mým cílem odstranit téměř veškerý podkožní tuk, ale zároveň se snažím zachovat co nejvíce svalového hmoty.
V ,,objemovce´´ jak tomu mnozí říkáme, chodím na trénink zpravidla 4x do týdne. Svůj kalorický příjem řídím podle své tělesné hmotnosti a zpravidla dávám 2,5g bílkovin a 6g sacharidů na každé kilo mé hmotnosti, tuky se snažím omezovat. Zpravidla tak příjmu za den 250g bílkoviny a 600- 700 g sacharidů. Potraviny si pečlivě vybírám a dávám přednost rýží, odtučněnému mléku, kuřecímu masu, vejcím, tvarohu a obyčejné vodě. Vše si rovnoměrně rozdělím na 6 porcí, které během dne sním v rozestupu 2-3hodin mezi každým jídlem. Nezapomínám na dostatečný přísun zeleniny a vlákniny. Trénuji obvykle 60 - 75 minut, mezi sériemi dělám 1-2 minuty pauzu. Počty opakování se pohybují mezi 2-10. Za toto období 4-5 měsíců se mi podaří zvýšit mou počáteční hmotnost až o deset kilogramů.
10-12 týdnů před závody začínám z dietou. Frekvenci tréninků zvyšuji postupně na 10 v týdnu. Každou svalovou partii tak procvičím 2x během 7 dnů. Snižuji příjem sacharidů na 3g/kilo a bílkoviny zvyšuji na 3g/kilo - což u mne znamená obvykle 300g sacharidů a 300g bílkovin na den. Veškeré jídlo připravuji na vodě a tukům se maximálně vyhýbám. Jelikož přijímám veliké množství masa - zpravidla 1kg i více, tak kladu důraz na dostatečný pitný režim a to minimálně 5l neslazené vody. Kilogram zeleniny ve formě brokolice, papriky a rajčat.. Co 7 dnů obvykle ztrácím 2 kg své hmotnosti.
Týden před soutěží je velice odlišný a pro tělo nepochybně náročný a mnohdy i zdravotně nebezpečný. Jelikož je cílem na pódiu vypadat co ,,nejosřeji´´ - znamená to mít dostatečnou separaci a hloubku svalů, je nutné být dostatečně odvodněný. Pokud jsou závody v sobotu, tak v pondělí snižují cukry na 200g /obvykle pytlík rýže, zelenina a pár rácio chlebíčku/, v úterý na 100g sach. a ve středu na 50 g sach.. / jen zelenina/, bílkoviny nechávám. Příjem tekutin zvyšuji na 7-8litrů a v tréninku se snažím ze svalů dostat veškeré glykogenové zásoby. Ve čtvrtek a pátek již netrénuji a odpočívám, začínám odvodňovat což znamená snížit příjem bílkovin na 100g za den a zvyšuji cukry na 500g ve čtvrtek a 700g v pátek. Nejčastěji ve formě racio chlebíků a rýže. V tyto dva dny tekutiny rapidně omezím na 2l ve čtvrtek a 0,5 l v pátek /především velmi silná káva nebo urologický čaj/ a žádnou sůl. A co to má mít vlastně za následek toto všechno v posledním týdnu přípravy ? Nejprve se tělo zbaví veškerých zásob glykogenu. Velikým přísunem vody se výší diuréza, pak rapidně zvyšuji příjem cukrů a snížím příjem tekutin a tím se do unavených a vyčerpaných svalů nahrne cukr, který je opticky trochu zvětší a nafoukne a nežádoucí voda odteče. V den závodů již žádné tekutiny nepřijímám, doplňuji jednoduché cukry nejčastěji ve formě piškotů a rozinek. Až to všechno zkončí, tak se obvykle přejím všeho sladkého a dobrého co jsem si několik měsíců odpíral, a ze všeho nejhezčí na to je, že ať už je soutěžní výsledek jakýkoliv, ta mám radost z toho, že jsem to celé vydržel a dokázal. Co závodník, takto určitě jiná soutěžní příprava, ale chtěl jsem zde nastínit co to všechno obnáší.
V d
nešní době lze také používat různé suplementy, které nám doplňují potřebné výživné látky. Na našem trhu nalezneme spoustu firem zabývajících se suplementovými výrobky pro sportovce. Mezi nejznámější a nejzastoupenější ve sportovních kruzích patří Weider, Nutrend, Promil, Aminostar, Sanas, ATP…. a spousta dalších. Liší se jak kvalitou tak i cenou. Před koupí takového suplementu je dobré se poradit s lidmi, kteří tomu rozumí ať už v obchodě, lékárně, nebo ve fitnescentru. Mají své zkušenosti a doporučí Vám výrobek vhodný pro Vás. V žádném případě si však nesmíme myslet, že nějaká krabička nám nahradí kvalitní jídlo. Je to potravinový doplněk, což znamená, že pouze doplňuje to, co jsme do svého jídelníčku nestihly zařadit.
Kulturistika je v naší zemi velmi populární sport a patříme mezi jednu z nejlepších zemí světa. Kupříkladu naše malé město - žije zde zhruba 35tis obyvatel a máme tu 3 velmi hezké posilovny a čtvrtá se staví. Neříkám že jsou tam samí kulturisté, ale lidé rádi chodí do fitek. Je to styl života, znáte odtamtud spoustu lidí, a nejsou tam jen zedníci od lopaty jak si mnozí myslí, ale naprosto všechny věkové i společenské kategorie. Je to sport, ve kterém je naprosto jedno jestli začnete v 15ti nebo v 50ti, žádné věkové hranice zde nejsou. Nemusíte stanout na soutěžních prknech, ale jen formovat a zlepšovat své tělo. Pokud si to slovo kulturistika rozložíme, tak je to vlastně kultura těla, nebo z anglického bodybuiding, stavba těla. Nepochybně to má pozitivní vliv na sebevědomí a vůbec duševní odolnost. Nejste jen silní fyzicky, ale také duševně. Daleko lépe snášíte stres a umíte překonávat životní překážky snadněji.
Problematiku dopingu a zneužívání zakázaných látek je nepochybně součástí každého sportu. Nejvíc mne fascinují lidé, kteří si myslí, že kulturisti jsou lidé, kteří jen užívají anabolické steroidy, z kterých jim svaly narostou. Není to vlastně nic jiného než si párkrát do týdne dopřát nějakou injekci a pak stačí jen čekat. Kdo chodí do posilovny a trochu nějak vypadá tak musí ,,sypat´´ a spoustu dalších nemožných řečí. Dle mne za tento názor může především hloupá televize a její pořady. Znechutila mě reportáž jedné soukromé televize z mistrovství světa v kulturistice mužů v Ostravě, které bylo letos tady u nás. Byla jen o tom, že je to vlastně není ani sport, jen samé steroidy a zakázané látky. Zeptali se několika hlupáků kteří jim jejich tvrzení jen potvrdili. O tom, jak se umístili naši borci ani slovo, to už je nezajímalo. Je to smutné, obzvlášť když vím kolik dřiny a tvrdé práce je to stálo. Kdyby to bylo mistrovství světa třeba v atletice, tak by byly jejich otázky stejné ? Pokud se podíváte na antidoping české republiky, tak tam naleznete nejen kulturisty, ale atlety, boxery, lyžaře, tenisty….. , kteří měli pozitivní test při užívání zakázaných látek. Každý sport má svá specifika a nároky, čemuž odpovídají látky které se v něm zneužívají. Dle mého názoru, není v dnešní době možné provádět vrcholový sport bez medikamentózní pomoci. Naše tělo nelze pořád posouvat za jeho přirozené fyzické hranice. Každý má svůj genetický potenciál, který pokud využije maximálně, tak se někam dostane, ale vrchol to zřejmě nebude. Neodmyslitelně k tomu všemu patří zdravotní problémy, které mnohdy nejsou malé. Neustalým přetěžováním a náročným tréninkem se pomalu likviduje. Neznám žádného sportovce, který by neměl nějaké zdravotní problémy. V našem sportu jsou to nejčastěji potíže s rameny a koleny a pak také mnohdy natažené a natržené svaly.
Zmínil bych zde také co je to monitoring. Je to program antidopingu české republiky proti boji se zneužíváním zakázaných látek. Jsou do něj zahrnuti zejména reprezentanti naší vlasti. Musíte napsat na každý den v roce kdy a kde bude, pro případ, že by se rozhodli vám odebrat kontrolní vzorek - v dnešní době nejčastěji moči. Je to určitě nepříjemné a omezující, neboť pokud pojedete třeba na výlet, dáte vědět o změně. Musíte si dát pozor, které léky užíváte, neboť některé mohou obsahovat látky, které by potom v moči byly pozitivní.Někteří se snaží těmto monitoringům vyhýbat, řeší to kupříkladu ,, soustředěním v zahraničí´´ , neboť jim je jasné, že nikdo z ČR za nimi nepoletí přes půl světa pro zkumavku. Myslím že v tomto ohledu nejsou podmínky rovnocenné pro všechny soutěžící. Sportovci z rozvojových, nebo chudých zemích si s něčím takovým nemusejí vůbec lámat hlavu, neboť jim nic takového nehrozí, neboť na nějaký monitoring nemají jejich státy peníze. Musí se jen soustředit, aby byl vzorek v den závodu negativní.
V dnešní době se nedá věřit naprosto ničemu. Před několika lety se stal případ, kdy 3 naši reprezentanti startovali za hranicemi naší vlasti. Podařilo se jim zmanipulovat odběr moči při dopingové kontrole tak, že všem třem poskytl svou moč kamarád. Jakmile přišli výsledky z laboratoře, tak 2 z nich byly pozitivní, jeden negativní. Je to zvláštní když ve všech třech zkumavkách byla jedna a táž moč.
Vůbec první velkou aférou bylo požívání zakázaných látek kanadským sprinterem Benem Johnsonem na Olympiádě ro­ku 1988 .Navzdory populárnímu názoru, nezačalo užívání steroidů u Bena Johnsona v tom roce. Steroidy jsou výsledkem více než sto let trvajícího výzkumu v ob­lasti hormonální kontroly. První velký přelom ve výzkumu anabolických steroidu nastal v polovině třicátých let našeho století, kdy německý farmakolog Dr. Laqueur izoloval krystalky z býčích varlat. Holandští chemikové dali této látce jméno testoste-ron. Krátce potom se švýcarským vědeckým pracovníkům podařilo testosteron syntetizovat spolu s dalšími blízce spjatými deriváty cholesterolu. Pak trvalo dalších deset let, než bylo zjištěno, že tato nově syntetizova­ná látka z chemické skupiny steroidu má anabolické účinky. Tedy že podporuje nárůst svalové hmoty a síly. Koncem třicátých a počátkem čtyřicátých let si vědci uvědomili, že tyto nové "anabolické steroidy" mohou najít uplatnění ve sportu. Od té doby již nemohlo být pochyb o možnosti aplikace látek, které mohou podpořit nárůst svalové hmoty a síly za současného snížení hladiny tělesného tuku v široké oblasti nejrůznějších sportovních odvětví.
V kulturistice se jedná nejčastěji o hormonální látky na bázi testosteronu a jeho derivátů. V dietě se používají nejrůznější spalovače a medikamenty na podporu a ochranu před ztrátou svalů. Nejčastěji ephedrin /nebo sinephrin/ v kombinaci s kofeinem. V objemové přípravě winstrol, sustanol, deca-durabolion, superanabolon….. Tyto látky jsou pro náš organizmus různě toxické a také různě dlouhou dobu v těle zůstávají jejich stopy. Pro příklad takový deca-durabolin má detekční dobu na dopingových testech 18-24 měsíců od posledního užití. Oproti tomu takový ephedrin v řádově jen několika dnů. Je to obrovský bussines pro farmaceutické firmy a samozřejmě také pro dilery. Cena těchto látek je různá a v zásadě platí, že čím kvalitnější a méně toxický, tím dražší. Musím uznat, že není vůbec těžké, něco takového sehnat. Pravdou je, že v kulturistice je zneužívání těchto látek velmi rozšířené i mezi obyčejnými lidmi, což u jiných sportů obvykle není. To je zřejmě důsledek, proč ji média právě tak prezentují. Nejvíce však ale mluví vždy ti, kteří tomu nejmíň rozumějí.
Když jsem začínal se cvičením před 7lety, tak jsem neměl ani páru co toto všechno znamená a obnáší. Dlouhou dobu jsem byl přesvědčen, že sport je jen o přirozené fyzické a psychické síle. Postupem času jsem tento názor ale musel změnit. Je to jen dřina, disciplína a hazard se zdravím. Pokud nemáte dobré finanční zázemí, tak je velmi obtížné kvalitně se připravit. Chystáte se na závody a pár týdnů před nimi vám dojdou veškeré naspořené peníze a pak vám nezbude nic jiného než si je někde půjčovat. Sehnat sponzora není vůbec něco lehkého. Připadáte si jako nějaký žebrák, který poptává co mu kdo dá. Kulturistika není jako fotbal, nebo hokej, tady jede každý sám za sebe a musí si obstarat a zajistit všechno sám.
Co bych řekl závěrem. Je tomu už hodně let co cvičím, ale ani jednou mě nenapadlo, že bych s tím vůbec někdy přestal. Je to životní styl který se mi líbí. Zpočátku jsem tomu nevěřil, ale je to také jakýsi druh závislosti. Stačí mi třeba jen být 3dny nemocný a jakmile se nedostanu na trénink, tak jsem celý nevrlý a nervózní. Doufám, že ve své závodní kariéře budu nadále pokračovat a bude si mi dařit tak jako doposud. Původně jsem chtěl psát úplně o něčem jiném, ale neustále jsem text přemazával a doplňoval. Doufám, že se alespoň na chvíli zamyslíte nad danou problematikou a pokud cvičíte, tak vám informace k něčemu budou.
Děkuji za Vaší pozornost.